Zámecký komplex Benešov nad Ploučnicí

Zámek v Benešově nad Ploučnicí je v podstatě souhrn sedmi historických objektů, které zdobí centrum samotného města. Jsou to Horní a Dolní zámek, tři paláce, kaple a kostel. Přičemž samotný Dolní zámek je rozdělen do tří samostatných budov. V roce 2001 byl celý areál prohlášen za národní kulturní památku, tedy přesněji řečeno Horní zámek, Dolní zámek, Starschedelovský dům, Konojedský dům a domy č.p. 44 a 54.

Horní zámek je typickou ukázkou stavby saské renesance na Děčínsku a Ústecku a zasloužil se o ni šlechtický rod Salhausenů. Tento rod přišal na naše území z Míšně v roce 1515, byl přijat za českou šlechtu a v roce 1522 započali se stavbou zámku. Zámek nechal stavět Jiří ze Salhausenu, který měl dva syny, Bedřicha a Jana, načež Jan měl pak snya Volfa. Bedřich pokračoval ve stavbě Horního zámku, který se stal jeho sídlem.  Dalšími majiteli Horního zámku byli Kinští a Thunové, které zámek využívali pouze jako letní sídlo, a kteří ponechali vzhled objektu v původní podobě. Ta se zachovala dodnes.

Pro bratra Jana stavěl Bedřich ze Salhausenu Dolní zámek, typický svou výzdobou tzv. oslího oblouku na štítech zámeckého paláce. Jižní průčelí bylo částečně zastavěno třípatrovou hranolovou věží. V roce 1578 si nechal Janův syn Wolf přistavět poblíž Dolního zámku vlastní sídlo ve stylu saské renesance,  tzv. Wolfovo křídlo.  Nejstarší část Dolního zámku – Janův palác pak vlastnil Wolfův bratr Antonín ze Salhausenu do roku 1612, který pak prodal Radslavu Kinskému.  Wolfovo křídlo později také vlastnil jeho bratr Antonín a byl později rovněž součástí prodeje Kinským.  Nejmladší budovou Dolního zámku  je Černínský palác, který pochází až z roku 1878. Nechyly jej vystavět hraběnka Aloisie Černínová a později byl palác včetně ostatních budov Dolního zámku majetkem rodiny Grohmanů, kteří nedaleko odtud vlastnili textilní továrny.

Původní kamenická dílna z počátku 16. století, která bezprostředně sousedí s Horním zámkem,  byla v roce 1583 přestavěna na honosný dům. Dům tehdy patřil manželům Marii a Humboldu ze Starschedelu. Po bitvě na Bílé hoře se dům stal součástí zdejšího pivovaru a teprve na konci 18. století prodělal stavební úpravy, které si svou podobu zachovaly dodnes.  

Mezi Starschedelovským domem a kaplí Bolestné Matky Boží byl vystavěn Konojedovský dům. Dům postavil na žádost Friedricha ze Salhausenu Valentin Hirsch z Annabergu v Sasku v roce 1552. Dům získal svůj název od jeho dalších majitelů, pánů z Konojed. Později dům sloužil jako městský špitál a dnes je využíván pouze jako garáž v jeho západní přístavbě.

Schönfeldovský dům byl postaven na rohu dnešní Kostelní ulice, naproti ústí do Zámecké ulice. Prodělal v roce 1615 rozsáhlou renesanční přestavbu a tuto podobu si zachoval dodnes. Jako jediný z objektů památkové zóny nestojí mezi Horním zámkem a kostelem v jedné linii.

Na jihozápadní straně kostela stojí kaple Bolestné Matky Boží. Byla postavena Karlem Matuje, vysvěcena v roce 1750 a první bohoslužby zde začaly až o 15 let později. Rozsáhlými rekonstrukcemi a stavebními úpravami prošla v letech 1886, 1917 a v polovině 90. let minulého století. Poslední oprava kaple proběhla ale již bez zásahu do vnitřního vybavení.

Kostel Narození Panny Marie vznikl v letech 1483 – 1557 na místě raně gotické obranné stavby z počátku 14. století. Součástí kostela je gotický presbytář a klenuté trojlodí. Sakristie byla postavena později, roku 1748. I přes některé stavební úpravy v pozdější době si kostel zachoval původní goticko renesanční ráz.